Historie Cesenatica zaèiná stavbou námoøního pøístavu mìsta Cesena v roce 1302, i když první zmínky o osidlení jsou již z doby bronzové. Poèátkem roku 1500, Cesare Borgia rozhodl o zpevnìní již existujíciho pøístavu . Projektem byl povìøen Leonardo Da Vinci. Ten 6. záøí 1502 nakreslil a propoèítal nynìjší pøístavní kanál. Od tè doby se ekonomie Cesenatica rozvíjela kolem pøístavu, kde jestì dnes kotví staré rybáøské lodì.

V druhé polovinì 16 .století je pøístav Cesenatico pod vládou Benatské republiky Serenissima a je již proslulým námoøním pøístavem známý i španìlským a vlámským obchodníkùm. Pod papežskou nadvládou nemìl pøístav naležitý rozvoj, a tak jeho obyvatelé opakovanì žádali mìsto Cesana o autonomii, která jim byla udìlena v roce 1817.

Snad nejvýznamnìjším datem je rok 1849, když se na krátkou dobu v Cesenatiku zastavil Garibaldi, aby doplnil zásoby pro svých 200 stoupencù (mezi nimi i Ugo Bassi) a nechal odpoèínout svoji milovanou, ale umírající Anitu. Této události je vìnován každoroènì první nedìli v srpnu, velký svátek.

Po sjednocení Italie, žije Cesenatico hlavnì z rybolovu. V roce1863 je z 5725 obyvatel 786 rybáøù. Nalovené ryby se uskladòují v tzv. chladírnách neboli konzervách, což jsou hluboké studnì plnìné ledem a snìhem. Ještì dnes je možné vidìt tøi z pùvodních dvaceti konzerv.

Koncem 19. století a s nástupem buržoazie vznikají první pøímoøské koupele. V roce 1925 se rekreuje v Cesenaticu 25 tisíc turistù, za dalších 10 let je zde již 30 hotelù a pensionù s 600 pokoji. V této dobì je Cesenatico hojnì navštìvováno Èechoslováky a Mad¡ary.

Dnes má Cesenatico 127 koupelí a více než 400 hotelù. Pobøeží Cesenatica je dlouhé 7 km a zahrnuje pláže Zadina, Ponente, Levante, Valverde, Villamarina. Písèité mìkké dno moøe bez prohlubní a dìr se jen lehce svažuje, což èiní tuto oblast obzvláštì vhodnou pro rekreaci osob s fyzickými problémy. Také teploty jsou pøíhodné již od kvìtna až do konce záøí.

Co je možné vidìt v Cesenaticu:

Leonardùv pøístavní kanál, postavený v roce 1314. Vjeho nejstarší èásti je k vidìní plovoucí námoøní museum, jediné v Itálii, kde jsou vystaveny lodì charakteristické pro severní a støední Jadran. Plavidla jsou zrestaurována a jejich barevné plachty a vybavení je vyrobeno podle originálních modelù.

Farní kostel San Giacomo e San Cristoforo, jehož základy pochází pøíbližnì z roku 1350, uchovavá dva obrazy tzv. školy Cagnacci od Francesco Andreini. Kostel se nachází tìsnì u pøístavního kanálu.

Antiquarium, museum , které hostí Mìstská knihovna a kde jsou k prohlédnutí sochy a jiné historické nálezy / vazy, mince, lampy, talíøe od vah…./ z doby øímské.

La piazzeta delle Conserve / námìstíèko Konzerv/, v tìsné blízkosti pøístavního kanálu. K vidìní jsou tøi studnì (konzervy), z pùvodních dvaceti, kde se ještì v první polovinì dvacátého století uchovávalý nalovené ryby.